řebříček

řebříček (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt
Singular Plural
Nominativ řebříček řebříčky
Genitiv řebříčku řebříčků
Dativ řebříčku řebříčkům
Akkusativ řebříček řebříčky
Vokativ řebříčku řebříčky
Lokativ řebříčku řebříčcích
řebříčkách
Instrumental řebříčkem řebříčky

Worttrennung:

řeb·ří·ček

Aussprache:

IPA: [ˈr̝ɛbr̝̊iːt͡ʃɛk]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Botanik: Pflanze mit weißem Blütenkorb; Schafgarbe

Oberbegriffe:

[1] bylina

Beispiele:

[1] V lidovém lékařství je řebříček právem považován za rostlinu vynikajících vlastností.
In der Volksmedizin wird die Schafgarbe zu Recht für eine Pflanze mit hervorragenden Eigenschaften gehalten.

Übersetzungen
 [1] Botanik: Pflanze mit weißem Blütenkorb; Schafgarbe
Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „řebříček“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „řebříček“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „řebříček“
[1] centrum - slovník: „řebříček“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.