bojovník

bojovník (Tschechisch)

Substantiv, m
Singular Plural
Nominativ bojovník bojovníci
Genitiv bojovníka bojovníků
Dativ bojovníkovi
bojovníku		 bojovníkům
Akkusativ bojovníka bojovníky
Vokativ bojovníku bojovníci
Lokativ bojovníkovi
bojovníku		 bojovnících
Instrumental bojovníkem bojovníky

Worttrennung:

bo·jov·ník

Aussprache:

IPA: [ˈbojovɲiːk]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Mensch, der kämpft; Kämpfer, Krieger

Beispiele:

[1] „Vzhledem k rozbahněnému dnu rybníka, se opancéřování bojovníci zabořili hluboko do bahna.“[1]
Im Hinblick auf den schlickrigen Grund des Teichs sanken die gepanzerten Kämpfer tief in den Schlamm ein.

Wortfamilie:

boj, bojový, bojovný, bojovat, bojovnice

Übersetzungen
 [1] Mensch, der kämpft; Kämpfer, Krieger
Referenzen und weiterführende Informationen:
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „bojovník“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „bojovník“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „bojovník“
[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „bojovník“

Quellen:

  1. Mladá fronta DNES vom 21. März 2020
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.