křemík

křemík (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

Singular Plural
Nominativ křemík
Genitiv křemíku
Dativ křemíku
Akkusativ křemík
Vokativ křemíku
Lokativ křemíku
Instrumental křemíkem

Worttrennung:

kře·mík, kein Plural

Aussprache:

IPA: [ˈkr̝̊ɛmiːk]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] ohne Plural: chemisches Element mit der Ordnungszahl 14: Silizium

Abkürzungen:

[1] chemisches Zeichen: Si

Oberbegriffe:

[1] polokov, chemický prvek

Beispiele:

[1] V čistém křemíku je každý atom vázán svými čtyřmi valenčními elektrony se sousedy.
In reinem Silizium ist jedes Atom mit seinen vier Valenzelektronen an seine Nachbarn gebunden.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] polykrystalický, monokrystalický křemík (polykristallines, monokristallines Silizium)

Wortbildungen:

křemíkový, křemíkatý

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „křemík
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „křemík
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „křemík
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „křemík
[1] centrum - slovník: „křemík
[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portalkřemík
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.