křemík
křemík (Tschechisch)
Substantiv, m, hart, unbelebt
Singular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | křemík | — |
Genitiv | křemíku | — |
Dativ | křemíku | — |
Akkusativ | křemík | — |
Vokativ | křemíku | — |
Lokativ | křemíku | — |
Instrumental | křemíkem | — |
Worttrennung:
- kře·mík, kein Plural
Aussprache:
- IPA: [ˈkr̝̊ɛmiːk]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] ohne Plural: chemisches Element mit der Ordnungszahl 14: Silizium
Abkürzungen:
- [1] chemisches Zeichen: Si
Oberbegriffe:
- [1] polokov, chemický prvek
Beispiele:
- [1] V čistém křemíku je každý atom vázán svými čtyřmi valenčními elektrony se sousedy.
- In reinem Silizium ist jedes Atom mit seinen vier Valenzelektronen an seine Nachbarn gebunden.
Charakteristische Wortkombinationen:
- [1] polykrystalický, monokrystalický křemík (polykristallines, monokristallines Silizium)
Wortbildungen:
- křemíkový, křemíkatý
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „křemík“
- [1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „křemík“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „křemík“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „křemík“
- [1] centrum - slovník: „křemík“
- [1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „křemík“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.