klenotník

klenotník (Tschechisch)

Substantiv, m
Singular Plural
Nominativ klenotník klenotníci
Genitiv klenotníka klenotníků
Dativ klenotníkovi
klenotníku		 klenotníkům
Akkusativ klenotníka klenotníky
Vokativ klenotníku klenotníci
Lokativ klenotníkovi
klenotníku		 klenotnících
Instrumental klenotníkem klenotníky

Worttrennung:

kle·not·ník

Aussprache:

IPA: [ˈklɛnɔtɲiːk]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Beruf: Uhren- und Schmuckhändler

Herkunft:

vom Substantiv klenot

Weibliche Wortformen:

[1] klenotnice

Oberbegriffe:

[1] povolání

Beispiele:

[1] Klenotník je člověk, u kterého můžete kupovat rubíny pro manželku.
Der Juwelier ist ein Mensch, bei dem man Rubine für die Ehefrau kaufen kann.

Charakteristische Wortkombinationen:

zlatník a klenotník

Übersetzungen
 [1] Beruf: Uhren- und Schmuckhändler
Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „klenotník“
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „klenotník“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „klenotník“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „klenotník“
[1] centrum - slovník: „klenotník“
[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „klenotník“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.