kniha

Worttrennung:

kni·ha

Aussprache:

IPA: [ˈkɲɪɦa]

Hörbeispiele:  kniha ^(Info)

Bedeutungen:

[1] fest gebundenes Druckwerk; Buch

[2] Teil eines Druckwerks; Buch

[3] Zusammenstellung oder Sammlung von Einträgen, oft von amtlichem oder administrativem Charakter; Buch

Synonyme:

[2] díl

Verkleinerungsformen:

[1] knížka

Unterbegriffe:

[1] detektivka, román

Beispiele:

[1] Kniha by mohla vyjít už na jaře.

Das Buch könnte schon im Frühling erscheinen.

[1] Dostala jsem k narozeninám tři knihy.

Ich bekam zum Geburtstag drei Bücher.

[2] Celé dílo je rozčleněno do pěti knih.

Das ganze Werk ist auf fünf Bücher aufgeteilt.

[3] Pokladní kniha je dělena na Má dáti a Dal, resp. příjmy a vydání.

Das Kassenbuch ist unterteilt in Soll und Haben resp. Einnahmen und Ausgaben.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] dětská, kuchařská, modlitební, odborná kniha — Kinderbuch, Kochbuch, Gebetbuch, Fachbuch

[1] autor knihy, police na knihy, půjčování knih, stránka knihu, vydání knihy — Buchautor, Buchregal, Buchverleih, Buchseite, Buchauflage

[1] číst knihu, psát/napsat knihu, vázat knihu — ein/das Buch lesen, schreiben, binden

[3] kniha jízd, zakázek — Fahrtenbuch, Auftragsbuch; pokladní kniha — Kassenbuch

Wortbildungen:

knihárenský, knihárna, knihař, knihařina, knihařit, knihařka, knihařsky, knihařský, knihařství, knihkupec, knihkupecký, knihkupectví, knihkupkyně, knihomol, knihovací, knihovač, knihovačka, knihovat, knihovenský, knihovna, knihovní, knihovnice, knihovnický, knihovnictví, knihovničit, knihovnička, knihovník, knihový, knihtisk, knížečka, knížka, knižně, knižní, zaknihovat, zknihovat

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „kniha“

[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „kniha“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „kniha“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „kniha“

[1–3] centrum - slovník: „kniha“

[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „kniha“