koncovka
koncovka (Tschechisch)
Substantiv, f
Singular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | koncovka | koncovky |
Genitiv | koncovky | koncovek |
Dativ | koncovce | koncovkám |
Akkusativ | koncovku | koncovky |
Vokativ | koncovko | koncovky |
Lokativ | koncovce | koncovkách |
Instrumental | koncovkou | koncovkami |
Worttrennung:
- kon·cov·ka
Aussprache:
- IPA: [ˈkɔnt͡sɔfka]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] abschließender Teil eines Wortes, der bei der Beugung variiert; Endung
- [2] Sport: Abschluss einer sportlichen Begegnung; Endspiel
- [3] abschließender Teil von etwas; Endstück
Beispiele:
- [1] „Nejčastějším způsobem tvorby nových slov je odvozování. Důležité je znát základní stavební jednotky slov, jimiž jsou kořen, předpona, přípona a koncovka“[1]
- Die häufigste Art der Bildung neuer Wörter ist die Ableitung. Es ist wichtig, die Basisbausteine der Wörter zu kennen, wie den Stamm, das Präfix, das Suffix und die Endung.
- [2]
- [3] Musíme vyměnit koncovku zapalovacího kabelu.
- Wir müssen das Endstück des Zündkabels tauschen.
Wortfamilie:
- konec, koncovkový, koncový
Übersetzungen
[3] abschließender Teil von etwas; Endstück
|
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [*] Tschechischer Wikipedia-Artikel „koncovka“
- [*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „koncovka“
- [1–3] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „koncovka“
- [1–3] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „koncovka“
Quellen:
- Lidové noviny vom 28. Januar 2020
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.