konec

konec (Tschechisch)

Substantiv, m

Singular Plural
Nominativ konec konce
Genitiv konce konců
Dativ konci koncům
Akkusativ konec konce
Vokativ konci konce
Lokativ konci koncích
Instrumental koncem konci

Worttrennung:

ko·nec

Aussprache:

IPA: [ˈkɔnɛt͡s]
Hörbeispiele:  konec (Info)

Bedeutungen:

[1] Abschluss oder Abgrenzung von etwas; Ende
[2] Zeitpunkt, wo etwas aufhört; Ende, Ablauf, Schluss

Synonyme:

[2] ukončení, zakončení, závěr

Gegenwörter:

[1, 2] začátek

Beispiele:

[1] Konec věty zanikl v hlasitém potlesku.
Das Ende des Satzes ging in lautem Applaus unter.
[2] Je konec prázdnin a jako každý rok čeká několik tisíc prvňáčků na svůj první školní den.
Es ist Ferienende und wie jedes Jahr warten einige Tausend Abc-Schützen auf ihren ersten Schultag.

Redewendungen:

[2] od začátku do konce - von Anfang bis Ende

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] konec rokuJahresende, konec světaEnde der Welt, konec životaLebensende

Wortbildungen:

konečný, koncový, koncem, koncovka, nakonec, koneckonců

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1, 2] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „konec
[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „konec
[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „konec
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.