mňouknout
mňouknout (Tschechisch)
Verb, perfektiv
Aspekt | ||
imperfektives Verb | perfektives Verb | |
---|---|---|
mňoukat | mňouknout | |
Zeitform | Wortform | |
Futur | 1. Person Sg. | mňouknu |
2. Person Sg. | mňoukneš | |
3. Person Sg. | mňoukne | |
1. Person Pl. | mňoukneme | |
2. Person Pl. | mňouknete | |
3. Person Pl. | mňouknou | |
Präteritum | m | mňoukl, mňouknul |
f | mňoukla, mňouknula | |
Partizip Perfekt | mňoukl, mňouknul | |
Partizip Passiv | mňoukán | |
Imperativ Singular | mňoukni | |
Alle weiteren Formen: Flexion:mňouknout |
Anmerkung zum Aspekt:
- Dieses perfektive, vollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung abgeschlossen ist und nur einmalig stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.
Aussprache:
- IPA: [ˈmɲɔʊ̯knɔʊ̯t]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
Synonyme:
- [1] vymňouknout, zamňoukat, zamňouknout
Beispiele:
- [1] „Kotě slabě mňouklo a vydrápalo se Dannymu z kabátu.“[1]
- Das Kätzchen miaute leise und kroch aus Dannys Mantel hoch.
Charakteristische Wortkombinationen:
Wortfamilie:
- mňau, mňou, mňoukání, mňoukat, mňoukavý, mňouknutí, rozmňoukat se, vymňouknout, zamňoukat, zamňouknout
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „mňouknout“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „mňouknouti“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „mňouknouti“
- [1] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „mňouknout“
Quellen:
- Priscilla Mastersová: Noční služba. Knižní klub, Praha 2003 (übersetzt von Gita Zbavitelová) (zitiert nach ČNK – korpus.cz)
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.