osvědčení

osvědčení (Tschechisch)

Substantiv, n
Singular Plural
Nominativ osvědčení osvědčení
Genitiv osvědčení osvědčení
Dativ osvědčení osvědčením
Akkusativ osvědčení osvědčení
Vokativ osvědčení osvědčení
Lokativ osvědčení osvědčeních
Instrumental osvědčením osvědčeními

Aussprache:

IPA: [ˈɔsvjɛtt͡ʃɛɲiː]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Verbalsubstantiv: schriftliches Dokument, das etwas beurkundet; Bescheinigung, Zeugnis, Zertifikat, Attest, Beglaubigung

Herkunft:

Verbalsubstantiv vom Verb „osvědčit“ (Konjugation)

Synonyme:

[1] certifikát

Beispiele:

[1] K přihlášce je nutno připojit kopie odborných osvědčení, pokud jsou k dispozici.
Der Anmeldung sind Kopien der fachlichen Zertifikate beizulegen, falls vorhanden.

Wortfamilie:

osvědčit, osvědčený

Übersetzungen
 [1] 
Referenzen und weiterführende Informationen:
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „osvědčení“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „osvědčení“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „osvědčení“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.