výkřik

výkřik (Tschechisch)

Substantiv, m
Singular Plural
Nominativ výkřik výkřiky
Genitiv výkřiku výkřiků
Dativ výkřiku výkřikům
Akkusativ výkřik výkřiky
Vokativ výkřiku výkřiky
Lokativ výkřiku výkřicích
Instrumental výkřikem výkřiky

Aussprache:

IPA: [ˈviːkr̝̊ɪk]
Hörbeispiele:  výkřik (Info)

Bedeutungen:

[1] ein plötzlich ausgestoßener, durchdringender Laut des Menschen; Aufschrei, Schrei, Ausruf

Synonyme:

[1] zvolání

Beispiele:

[1] Ozvaly se výstřely a něčí výkřiky.
Es hallten Schüsse und Schreie von jemandem.

Wortfamilie:

křik, vykřiknout, vykřičník

Übersetzungen
 [1] 
Referenzen und weiterführende Informationen:
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „výkřik“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „výkřik“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „výkřik“
[*] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „výkřik“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.