křik

křik (Tschechisch)

Substantiv, m

Singular Plural
Nominativ křik křiky
Genitiv křiku křiků
Dativ křiku křikům
Akkusativ křik křiky
Vokativ křiku křiky
Lokativ křiku křicích
Instrumental křikem křiky

Aussprache:

IPA: [kr̝̊ɪk]
Hörbeispiele:  křik (Info)

Bedeutungen:

[1] weithin hörbare, durchdringende akustische Äußerung von Mensch oder Tier; Geschrei, Gebrüll

Synonyme:

[1] jek, jekot, křičení, řev, volání, vřískot

Gegenwörter:

[1] šepot, šeptání

Beispiele:

[1] „Skřípění brzd, děsivá rána, křik lidí a pak zlověstné ticho.“[1]
Ein Quietschen der Bremsen, ein schrecklicher Knall, ein Geschrei von Menschen und dann eine unheilvolle Stille.

Wortfamilie:

křičet, křiklavý, křikloun, pokřik, vykřičník, výkřik

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „křik
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „křik
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „křik
[1] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „křik

Quellen:

  1. Mladá fronta DNES vom 1. November 2021
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.