zánik

zánik (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	zánik	zániky
Genitiv	zániku	zániků
Dativ	zániku	zánikům
Akkusativ	zánik	zániky
Vokativ	zániku	zániky
Lokativ	zániku	zánicích
Instrumental	zánikem	zániky

Aussprache:

IPA: [ˈzaːɲɪk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Ende einer Existenz; Untergang, Verfall, Erlöschen, Niedergang

Synonyme:

[1] pád, zmizení

Gegenwörter:

[1] generování, počátek, vznik

Beispiele:

[1] Zánik Československa se udál dvakrát, poprvé 14.–15. března 1939 a podruhé a definitivně 31. prosince 1992, kdy Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla.

Der Untergang der Tschechoslowakei geschah zweimal, erstmals am 14.–15. März 1939 und das zweite Mal definitiv am 31. Dezember 1992, als die Tschechische und Slowakische Föderative Republik erlosch.

Wortfamilie:

zanikat, zaniklý, zaniknout

Übersetzungen

[1] Ende einer Existenz

Deutsch: Untergang m, Verfall m, Erlöschen n, Niedergang m
Englisch: extinction ^→ en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „zánik“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „zánik“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „zánik“

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.