úředník

úředník (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, belebt

Singular Plural
Nominativ úředník úředníci
Genitiv úředníka úředníků
Dativ úředníkovi
úředníku
úředníkům
Akkusativ úředníka úředníky
Vokativ úředníku úředníci
Lokativ úředníkovi
úředníku
úřednících
Instrumental úředníkem úředníky

Worttrennung:

úřed·ník

Aussprache:

IPA: [ˈuːr̝ɛdɲiːk]
Hörbeispiele:  úředník (Info)

Bedeutungen:

[1] ein Amt ausübende Person männlichen oder unbestimmten Geschlechts: Beamter, Beamte

Synonyme:

[1] administrátor, byrokrat, referent

Weibliche Wortformen:

[1] úřednice

Oberbegriffe:

[1] osoba

Unterbegriffe:

[1] ministr, policista, soudce, státní zástupce

Beispiele:

[1] Úředník je osoba s velmi specifickým myšlením, ve které ovšem zůstaly nějaké stopy lidských vlastností.
Ein Beamter ist eine Person mit einem speziellen Gedankengut, in welchem aber manchmal Spuren menschlicher Eigenschaften verblieben sind.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] vysoký úředník (ein hoher Beamter)

Wortbildungen:

úřednický, úřednictvo

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „úředník
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „úředník
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „úředník
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „úředník
[1] centrum - slovník: „úředník
[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portalúředník
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.