ministr

ministr (Tschechisch)

Substantiv, m

Singular Plural
Nominativ ministr ministři
Genitiv ministra ministrů
Dativ ministrovi
ministru
ministrům
Akkusativ ministra ministry
Vokativ ministře ministři
Lokativ ministrovi
ministru
ministrech
Instrumental ministrem ministry

Aussprache:

IPA: [ˈmɪnɪstr̩]
Hörbeispiele:  ministr (Info)

Bedeutungen:

[1] Regierungsmitglied, das ein Ministerium leitet; Minister

Weibliche Wortformen:

[1] ministryně

Beispiele:

[1] Pod nátlakem tisku a veřejnosti musel odstoupit ministr vnitra.
Unter dem Druck der Presse und der Öffentlichkeit musste der Innenminister zurücktreten.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] ministr dopravy, financí, kultury, obrany, práce a sociálních věcí, pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu — Verkehrsminister, Finanzminister, Kulturminister, Verteidigungsminister, Minister für Arbeit und soziale Angelegenheiten, Minister für regionale Entwicklung, Minister für Industrie und Handel
[1] ministr spravedlnosti, školství, vnitra, zahraničních věcí, zdravotnictví, zemědělství, životního prostředí — Justizminister, Unterrichtsminister, Innenminister, Außenminister, Gesundheitsminister, Landwirtschaftsminister

Wortfamilie:

[1] ministerský, ministryně, ministerstvo

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „ministr
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „ministr
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „ministr
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „ministr

ministr ist die Umschrift folgender Wörter:

Ukrainisch: міністр (ministr)
Weißrussisch: міністр (ministr)
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.