čin

čin (Tschechisch)

Substantiv, m

Singular Plural
Nominativ čin činy
Genitiv činu činů
Dativ činu činům
Akkusativ čin činy
Vokativ čine činy
Lokativ činu činech
Instrumental činem činy

Worttrennung:

čin

Aussprache:

IPA: [t͡ʃɪn]
Hörbeispiele:  čin (Info)
Reime: -ɪn

Bedeutungen:

[1] das, was vollbracht wird; Tat, Handlung

Synonyme:

[1] skutek, jednání

Unterbegriffe:

[1] hrdinský čin, trestný čin

Beispiele:

[1] Raduje se z každého dobrého činu.
Er/Sie freut sich über jede gute Tat.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] místo činu
[1] dopustit se, spáchat čin — eine Tat begehen

Wortbildungen:

počin, účin

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „čin
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „čin
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „čin
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „čin
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.