čin
čin (Tschechisch)
Substantiv, m
Singular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | čin | činy |
Genitiv | činu | činů |
Dativ | činu | činům |
Akkusativ | čin | činy |
Vokativ | čine | činy |
Lokativ | činu | činech |
Instrumental | činem | činy |
Worttrennung:
- čin
Aussprache:
- IPA: [t͡ʃɪn]
- Hörbeispiele: čin (Info)
- Reime: -ɪn
Bedeutungen:
- [1] das, was vollbracht wird; Tat, Handlung
Synonyme:
Unterbegriffe:
- [1] hrdinský čin, trestný čin
Beispiele:
- [1] Raduje se z každého dobrého činu.
- Er/Sie freut sich über jede gute Tat.
Charakteristische Wortkombinationen:
- [1] místo činu
- [1] dopustit se, spáchat čin — eine Tat begehen
Wortbildungen:
- počin, účin
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „čin“
- [1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „čin“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „čin“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „čin“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.