šroub
šroub (Tschechisch)
Substantiv, m, hart, unbelebt
Singular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | šroub | šrouby |
Genitiv | šroubu | šroubů |
Dativ | šroubu | šroubům |
Akkusativ | šroub | šrouby |
Vokativ | šroube | šrouby |
Lokativ | šroubu | šroubech |
Instrumental | šroubem | šrouby |
Worttrennung:
- šroub
Aussprache:
- IPA: [ʃrɔʊ̯p]
- Hörbeispiele: —
- Reime: -ɔʊ̯p
Bedeutungen:
- [1] Verbindungselement mit Außengewinde: Schraube
Synonyme:
- [1] vrut
Gegenwörter:
- [1] matice
Verkleinerungsformen:
- [1] šroubek
Beispiele:
- [1] Desky se spojují samořeznými šrouby.
- Die Platten werden mit selbstschneidenden Schrauben verbunden.
Charakteristische Wortkombinationen:
- [1] utahovat/utáhnout, uvolňovat/uvolnit šroub — Schraube anziehen, lockern/lösen
- [1] daňový, stavěcí šroub — Steuerschraube, Stellschraube
Wortbildungen:
- šroubový, šroubovák, šroubovice
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „šroub“
- [1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „šroub“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „šroub“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „šroub“
- [1] centrum - slovník: „šroub“
- [1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „šroub“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.