hořčík
hořčík (Tschechisch)
Substantiv, m, hart, unbelebt
Singular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | hořčík | (hořčíky) |
Genitiv | hořčíku | (hořčíků) |
Dativ | hořčíku | (hořčíkům) |
Akkusativ | hořčík | (hořčíky) |
Vokativ | hořčíku | (hořčíky) |
Lokativ | hořčíku | (hořčících) |
Instrumental | hořčíkem | (hořčíky) |
Anmerkung zum Plural:
- Die Pluralformen kommen selten vor
Worttrennung:
- hoř·čík
Aussprache:
- IPA: [ˈɦɔr̝tʃiːk]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] chemisches Element mit der Ordnungszahl 12, das zur Gruppe der Erdalkalimetalle gehört: Magnesium
Abkürzungen:
- [1] Symbol: Mg
Synonyme:
- [1] magnézium, magnezium
Oberbegriffe:
- [1] kov, chemický prvek
Beispiele:
- [1] Hořčík hoří na vzduchu jasným plamenem.
- Magnesium brennt an der Luft mit heller Flamme.
Wortbildungen:
- hořčíkový
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „hořčík“
- [1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „hořčík“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „hořčík“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „hořčík“
- [1] centrum - slovník: „hořčík“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.