hořčík

hořčík (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

Singular Plural
Nominativ hořčík (hořčíky)
Genitiv hořčíku (hořčíků)
Dativ hořčíku (hořčíkům)
Akkusativ hořčík (hořčíky)
Vokativ hořčíku (hořčíky)
Lokativ hořčíku (hořčících)
Instrumental hořčíkem (hořčíky)

Anmerkung zum Plural:

Die Pluralformen kommen selten vor

Worttrennung:

hoř·čík

Aussprache:

IPA: [ˈɦɔr̝tʃiːk]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] chemisches Element mit der Ordnungszahl 12, das zur Gruppe der Erdalkalimetalle gehört: Magnesium

Abkürzungen:

[1] Symbol: Mg

Synonyme:

[1] magnézium, magnezium

Oberbegriffe:

[1] kov, chemický prvek

Beispiele:

[1] Hořčík hoří na vzduchu jasným plamenem.
Magnesium brennt an der Luft mit heller Flamme.

Wortbildungen:

hořčíkový

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „hořčík
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „hořčík
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „hořčík
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „hořčík
[1] centrum - slovník: „hořčík
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.