kedluben
kedluben (Tschechisch)
Substantiv, m, hart, unbelebt
Singular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | kedluben | kedlubeny |
Genitiv | kedlubenu | kedlubenů |
Dativ | kedlubenu | kedlubenům |
Akkusativ | kedluben | kedlubeny |
Vokativ | kedlubene | kedlubeny |
Lokativ | kedlubenu | kedlubenech |
Instrumental | kedlubenem | kedlubeny |
Alternative Schreibweisen:
- kedlubna
Worttrennung:
- ke·dlu·ben, ked·lu·ben
Aussprache:
- IPA: [ˈkɛdlʊbɛn]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
Synonyme:
- [1] kedlubna, brukev
Verkleinerungsformen:
- [1] kedlubnička
Oberbegriffe:
- [1] zelenina
Beispiele:
- [1] Kedlubnu omyla, oloupala a nakrájela na kostky.
- Sie wusch den Kohlrabi, schälte ihn und schnitt ihn in Würfel.
Wortbildungen:
- kedlubnový
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „kedluben“
- [1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „kedluben“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „kedluben“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „kedluben“
- [1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „kedluben“
- [1] centrum - slovník: „kedluben“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.