obvinění

Worttrennung:

ob·vi·ně·ní

Aussprache:

IPA: [ˈʔɔbvɪɲɛɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

• Verbalsubstantiv vom Verb „obvinit“ (Konjugation):

[1] Äußerung, mit der jemandem die Schuld für etwas gegeben wird; Beschuldigung, Anschuldigung, Bezichtigung

Synonyme:

[1] nařknutí, nařčení

Beispiele:

[1] „Toto obviňování popuzovalo ovšem krále a zarmucovalo Husa a jeho přátele, neboť nebylo tehdy horší urážky nad obvinění z kacířství.“[1]

Diese Beschuldigung hetzte aber den König auf und bereitete Hus und seinem Freund großen Kummer, denn es gab damals keine schlimmere Beleidigung als die Anschuldigung der Ketzerei.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] křivé obvinění — falsche Anschuldigung

[1] vznést obvinění — Beschuldigung erheben, odmítat obvinění — Beschuldigung zurückweisen

Wortfamilie:

obviněný, obvinit, vina, vinný

[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „obvinění“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „obvinění“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „obvinění“

Quellen: