přinutit
přinutit (Tschechisch)
Verb, perfektiv
| Aspekt | ||
| imperfektives Verb | perfektives Verb | |
|---|---|---|
| — | přinutit | |
| Zeitform | Wortform | |
| Futur | 1. Person Sg. | přinutím |
| 2. Person Sg. | přinutíš | |
| 3. Person Sg. | přinutí | |
| 1. Person Pl. | přinutíme | |
| 2. Person Pl. | přinutíte | |
| 3. Person Pl. | přinutí | |
| Präteritum | m | přinutil |
| f | přinutila | |
| Partizip Perfekt | přinutil | |
| Partizip Passiv | přinucen | |
| Imperativ Singular | přinuť | |
| Alle weiteren Formen: Flexion:přinutit | ||
Anmerkung zum Aspekt:
- Dieses perfektive, vollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung abgeschlossen ist und nur einmalig stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.
Aussprache:
- IPA: [ˈpr̝̊ɪnʊcɪt]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] transitiv: jemanden dazu veranlassen, gegen seinen Willen eine bestimmte Handlung zu setzen; zwingen, nötigen
Synonyme:
Beispiele:
- [1] „Pro turisty bylo tohle léto hodně turbulentní. Nejistota a neustálé přehodnocování rizikovosti zemí kvůli covidu přinutily nakonec tisíce Čechů raději zůstat doma nebo počkat na podzimní měsíce.“[1]
- Für Touristen war dieser Sommer ziemlich turbulent. Die Unsicherheit und die ständige Neubewertung der Risikoeinschätzung der Länder wegen Covid veranlassten schließlich tausende Tschechen zu Hause zu bleiben oder bis auf die Herbstmonate zu warten.
Wortfamilie:
- nutit, přinucený, přinucení
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „přinutit“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „přinutiti“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „přinutiti“
Quellen:
- Mladá fronta DNES vom 7. September 2020
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.