ručení

ručení (Tschechisch)

Substantiv, n

Singular Plural
Nominativ ručení ručení
Genitiv ručení ručení
Dativ ručení ručením
Akkusativ ručení ručení
Vokativ ručení ručení
Lokativ ručení ručeních
Instrumental ručením ručeními

Worttrennung:

ru·če·ní

Aussprache:

IPA: [ˈrʊt͡ʃɛɲiː]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] Verpflichtung, einen entstandenen Schaden zu ersetzen, rechtliche Belangbarkeit; Haftung, Bürgschaft, Obligo

Synonyme:

[1] záruka, garance

Beispiele:

[1] Převzetí ručení musí mít formu dodatku k této smlouvě, ve kterém ručitel prohlásí, že přebírá ručení za závazky.
Die Übernahme der Bürgschaft muss die Form eines Nachtrags zu diesem Vertrag haben, in welchem der Bürge erklärt, die Haftung für die Verpflichtungen zu übernehmen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] společnost s ručením omezenýmGesellschaft mit beschränkter Haftung, povinné ručeníHaftpflicht

Wortfamilie:

ručitel, ručit

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „ručení
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „ručení
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „ručení

Ähnliche Wörter (Tschechisch):

ähnlich geschrieben und/oder ausgesprochen: doručení, rušení
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.