společník

společník (Tschechisch)

Substantiv, m

Singular Plural
Nominativ společník společníci
Genitiv společníka společníků
Dativ společníkovi
společníku
společníkům
Akkusativ společníka společníky
Vokativ společníku společníci
Lokativ společníkovi
společníku
společnících
Instrumental společníkem společníky

Aussprache:

IPA: [ˈspɔlɛt͡ʃɲiːk]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] Wirtschaft, Recht: Miteigentümer bzw. Eigentümer einer Gesellschaft, eines Unternehmens; Gesellschafter, Partner, Teilhaber
[2] Person, die andere Leute unterhält; Gesellschafter
[3] Person, die gemeinsam mit jemandem irgendwo hingeht oder sonst etwas unternimmt; Begleiter, Gefährte

Synonyme:

[1] podílník, účastník
[2] umgangssprachlich parťák

Weibliche Wortformen:

[1–3] společnice

Beispiele:

[1] Valná hromada rozhoduje dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků.
Die Hauptversammlung entscheidet mit einer Zweidrittelmehrheit der Stimmen aller Gesellschafter.
[2] Strávil jsem odpoledne s výborným společníkem.
Ich verbrachte den Nachmittag mit einem ausgezeichneten Gesellschafter.
[3] Nerada cestovala sama a tak hledala společníka, který by ji na tak dlouhé cestě doprovodil.
Sie reiste nicht gern allein, also suchte sie einen Begleiter, der sie auf einer so langen Reise begleiten würde.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] hlavní společníkHauptgesellschafter, tichý společníkstiller Gesellschafter

Wortfamilie:

společnost, společný

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1–3] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „společník
[1–3] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „společník
[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „společník
[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „společník
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.