tendence

Worttrennung:

ten·den·ce

Aussprache:

IPA: [ˈtɛndɛnt͡sɛ]

Hörbeispiele:  tendence ^(Info)

Bedeutungen:

[1] Richtung, in die eine Entwicklung geht; Tendenz, Trend, Richtung

[2] natürliche Disposition zu etwas; Tendenz, Hang, Neigung

Synonyme:

[1] směr, trend

[2] sklon

Beispiele:

[1] Na trzích EU v oblasti veřejných zakázek se objevuje silná tendence k soustředění poptávky veřejných kupujících.

Unionsweit zeichnet sich auf den öffentlichen Beschaffungsmärkten ein starker Trend zur Zusammenführung der Nachfrage der öffentlichen Beschaffer ab.

[2] Nic na tom podstatně nemění tendence k hledání nepotravinářského využití zemědělské produkce.

Daran ändern praktisch nichts die Tendenzen zum Suchen von Nonfood-Verwertungen der landwirtschaftlichen Produktion.

Wortfamilie:

tendenční

[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „tendence“

[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „tendence“

[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „tendence“

[1, 2] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „tendence“