věřitel

Worttrennung:

vě·ři·tel

Aussprache:

IPA: [ˈvjɛr̝ɪtɛl]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Recht: Person, die berechtigt ist, von ihrem Schuldner eine Leistung, besonders Geld, zu fordern; Gläubiger, Kreditor, Kreditgeber

Gegenwörter:

[1] dlužník

Weibliche Wortformen:

[1] věřitelka

Beispiele:

[1] „Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá vliv na běh doby nebo lhůty.“[1]

Eine Änderung in der Person des Gläubigers oder Schuldners hat keinen Einfluss auf den Lauf einer Dauer oder einer Frist.

[1] „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“[2]

Ein Gläubiger hatte zwei Schuldner. Der eine schuldete ihm fünfhundert Denar, der andere fünfzig. Als sie nichts hatten, um die Schuld zurückzuzahlen, vergab er ihnen beiden. Wer von ihnen wird ihn lieber haben?

[1] „Když oba muži oznámili úpadek, sesypali se na ně věřitelé jako vosy na med. Chtěli tolik peněz, že z toho Hippolytovi šla hlava kolem a zapomněl si potáhnout ze svého věčného doutníku.“[3]

Als beide Männer Konkurs anmeldeten, fielen die Gläubiger über sie her wie Wespen über den Honig. Sie wollten so viel Geld, dass Hippolyte nicht wusste, wo ihm der Kopf stehe, und er vergaß, seine Zigarre, die er sonst immer rauchte, zu paffen.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] zajištěný věřitel – abgesicherter Gläubiger; zástavní věřitel – Pfandgläubiger

Wortfamilie:

věřit, věřitelský, věřitelův

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „věřitel“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „věřitel“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „věřitel“

[1] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „věřitel“

Quellen: