vykání

Worttrennung:

vy·ká·ní

Aussprache:

IPA: [ˈvɪkaːɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Verbalsubstantiv: das höfliche Ansprechen mit der (tschechischen) 2. Person Plural; Siezen

Herkunft:

Verbalsubstantiv vom Verb „vykat“ (Konjugation)

Gegenwörter:

[1] tykání

Beispiele:

[1] Když se naštve a začne nadávat na všechny strany, tak přechází z vykání na tykání.

Wenn er in Wut gerät und anfängt, alle zu beschimpfen, wechselt er gewöhnlich vom Siezen zum Duzen.

Wortfamilie:

vy, vykat

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „vykání“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „vykání“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „vykání“