Flexion:dovolit

dovolit (Konjugation) (Tschechisch)

Indikativ způsob oznamovací						Imperativ způsob rozkazovací
Person	Futur čas budoucí	Präteritum čas minulý
		Maskulinum		Femininum	Neutrum
		belebt	unbelebt
ich já	dovolím	dovolil jsem		dovolila jsem	dovolilo jsem
du ty	dovolíš	dovolil jsi		dovolila jsi	dovolilo jsi	dovol
Sie Vy	dovolíte	dovolil jste		dovolila jste	dovolilo jste	dovolte
er/sie/es on/ona/ono	dovolí	dovolil		dovolila	dovolilo
wir my	dovolíme	dovolili jsme		dovolily jsme	dovolila jsme	dovolme
ihr vy	dovolíte	dovolili jste		dovolily jste	dovolila jste	dovolte
sie oni/ony/ona	dovolí	dovolili	dovolily	dovolily	dovolila
Konditional podmiňovací způsob
Person	Futur čas budoucí				Präteritum čas minulý
	Maskulinum		Femininum	Neutrum	Maskulinum		Femininum	Neutrum
	belebt	unbelebt			belebt	unbelebt
ich já	dovolil bych		dovolila bych	dovolilo bych	byl bych dovolil		byla bych dovolila	bylo bych dovolilo
du ty	dovolil bys		dovolila bys	dovolilo bys	byl bys dovolil		byla bys dovolila	bylo bys dovolilo
Sie Vy	dovolil byste		dovolila byste	dovolilo byste	byl byste dovolil		byla byste dovolila	bylo byste dovolilo
er/sie/es on/ona/ono	dovolil by		dovolila by	dovolilo by	byl by dovolil		byla by dovolila	bylo by dovolilo
wir my	dovolili bychom		dovolily bychom	dovolila bychom	byli bychom dovolili		byly bychom dovolily	byla bychom dovolila
ihr vy	dovolili byste		dovolily byste	dovolila byste	byli byste dovolili		byly byste dovolily	byla byste dovolila
sie oni/ony/ona	dovolili by	dovolily by	dovolily by	dovolila by	byli by dovolili	byly by dovolily	byly by dovolily	byla by dovolila
Partizip příčestí
Numerus	Aktiv (Perfekt) činné (minulé)				Passiv trpné
	Maskulinum		Femininum	Neutrum	Maskulinum		Femininum	Neutrum
	belebt	unbelebt			belebt	unbelebt
Singular	dovolil		dovolila	dovolilo	dovolen	dovolen	dovolena	dovoleno
Plural	dovolili	dovolily	dovolily	dovolila	dovoleni	dovoleny	dovoleny	dovolena
Transgressiv Präsens přechodník přítomný			Transgressiv Präteritum přechodník minulý
Numerus	Maskulinum	Femininum	Maskulinum	Femininum
Singular	—	—	dovoliv	dovolivši
Plural	—		dovolivše
	Infinitiv	Verbaladjektiv zpřídavnělá příčestí		Verbalsubstantiv verbální substantivum
	dovolit	—		dovolení

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.