dovolit
dovolit (Tschechisch)
Verb, perfektiv
| Aspekt | ||
| imperfektives Verb | perfektives Verb | |
|---|---|---|
| dovolovat | dovolit | |
| Zeitform | Wortform | |
| Futur | já | dovolím |
| ty | dovolíš | |
| on/ona/ono | dovolí | |
| my | dovolíme | |
| vy | dovolíte | |
| oni/ony/ona | dovolí | |
| Präteritum | on | dovolil |
| ona | dovolila | |
| Partizip Perfekt | dovolil | |
| Partizip Passiv | dovolen | |
| Imperativ Singular | dovol | |
| Alle weiteren Formen: Flexion:dovolit | ||
Anmerkung zum Aspekt:
- Dieses perfektive, vollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung abgeschlossen ist und nur einmalig stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.
Anmerkung:
- siehe auch: dovolit se, dovolit si
Worttrennung:
- do·vo·lit
Aussprache:
- IPA: [ˈdɔvɔlɪt]
- Hörbeispiele:
dovolit (Info)
Bedeutungen:
- [1] etwas möglich machen; erlauben
- [2] jemandem sein Einverständnis zu etwas geben; erlauben, gestatten
Synonyme:
Gegenwörter:
- [1] znemožnit
- [2] zakázat
Beispiele:
- [1] Naše finanční situace nám nedovoluje zbytečné utrácení.
- Unsere finanzielle Situation erlaubt uns keine unnötigen Ausgaben.
- [2] Vychovatelka dětem dovolila jít na hřiště.
- Die Erzieherin erlaubte den Kindern, zum Spielplatz zu gehen.
- [2] Dovolte mi otázku.
- Gestatten Sie mir eine Frage.
Wortbildungen:
- dovolení, dovolený
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „dovolit“
- [1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „dovoliti“
- [1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „dovoliti“
- [1, 2] seznam - slovník: „dovolit“
- [1, 2] centrum - slovník: „dovolit“
- [*] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „dovolit“
Ähnliche Wörter:
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.