smích

smích (Tschechisch)

Substantiv, m

Singular Plural
Nominativ smích smíchy
Genitiv smíchu smíchů
Dativ smíchu smíchům
Akkusativ smích smíchy
Vokativ smíchu smíchy
Lokativ smíchu smíších
Instrumental smíchem smíchy

Worttrennung:

smích

Aussprache:

IPA: [smiːx]
Hörbeispiele:
Reime: -iːx

Bedeutungen:

[1] Äußerung von Freude beim Menschen, die durch Zusammenziehung der Gesichtsmuskeln erfolgt und von typischen Lauten begleitet wird; Lachen, Gelächter
[2] Worte, die die Gefühle von jemandem verletzen, indem sich jemand über ihn lustig macht; Gelächter, Hohn, Spott

Synonyme:

[2] výsměch, posměch

Gegenwörter:

[1] pláč

Beispiele:

[1] Třída se nezadržitelným smíchem třásla.
Die Klasse konnte sich vor Lachen nicht halten.

Wortfamilie:

úsměv, směšný, smát se, Smíchov

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „smích
[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „smích
[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „smích
[1, 2] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „smích
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.