vlastní

Worttrennung:

vlast·ní

Aussprache:

IPA: [ˈvlastɲiː]

Hörbeispiele:  vlastní ^(Info)

Bedeutungen:

[1] zu etwas oder jemandem gehörend: eigen, Eigen-

[2] zu jemandem gehörig: eigen, Eigen-, Selbst-

[3] blutsverwandt: leiblich, eigen

[4] das Wesentliche von etwas seiend: eigentlich

Synonyme:

[1, 2] svůj

[3] pokrevní

Gegenwörter:

[1, 2] cizí

[3] nevlastní

Beispiele:

[1] Nebydlím už u rodičů, mám svůj vlastní byt.

Ich wohne nicht mehr bei den Eltern, ich habe meine eigene Wohnung.

[2] Nevěřila vlastním očím.

Sie traute ihren eigenen Augen nicht.

[3] Není to její vlastní dítě.

Es ist nicht ihr leibliches Kind.

[4] Vlastní příčinou smrti bylo vnitřní krvácení.

Eigentliche Todesursache waren die inneren Blutungen.

[4] Práce mu nedovolovala plně uskutečňovat nejvlastnější smysl života.

Die Arbeit erlaubte es ihm nicht, den ureigensten Sinn des Lebens Wirklichkeit werden zu lassen.

Redewendungen:

[1] zametat před vlastními dveřmi (vor der eigenen Türe kehren)

[1] kálet do vlastního hnízda (das eigene Nest beschmutzen)

[2] na vlastní pěst (auf eigene Faust)

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] vlastní kapitál (Eigenkapital), vlastní jmění (Eigenkapital)

[2] v zkušenosti (eigene Erfahrungen), vlastní potřeba (Eigenbedarf), vlastní spotřeba (Eigenverbrauch), vlastní životopis (Selbstbiographie)

Wortbildungen:

vlastně, vlastnit, vlastnoručně, vlastnost

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „vlastní“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „vlastní“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „vlastní“

[1] centrum - slovník: „vlastní“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „vlastní“

Worttrennung:

vlast·ní

Aussprache:

IPA: [ˈvlastɲiː]

Hörbeispiele:  vlastní ^(Info)

Grammatische Merkmale:

• 3. Person Singular Indikativ Präsens Aktiv des Verbs vlastnit
• 3. Person Plural Indikativ Präsens Aktiv des Verbs vlastnit