hovor

hovor (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

Singular Plural
Nominativ hovor hovory
Genitiv hovoru hovorů
Dativ hovoru hovorům
Akkusativ hovor hovory
Vokativ hovore hovory
Lokativ hovoru hovorech
Instrumental hovorem hovory

Worttrennung:

ho·vor

Aussprache:

IPA: [ˈɦɔvɔr]
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] mündliche Kommunikation zwischen zwei oder mehreren Menschen: Gespräch, Aussprache
[2] Kommunikation wie unter [1], per Telefon: Gespräch, Anruf

Synonyme:

[1] povídání, řeč, rozmluva
[1, 2] rozhovor

Gegenwörter:

[1] mlčení

Verkleinerungsformen:

[1, 2] hovorek

Beispiele:

[1] Hovor vázl a měla jsem dojem, že mi chce něco důležitého říci.
Das Gespräch stockte und ich hatte den Eindruck, dass er mir etwas Wichtiges sagen will.
[2] Dokončil hovor a zavěsil.
Er beendete das Gespräch und legte auf.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1, 2] hovor s někým (Gespräch mit jemandem), hovor o někom/něčem (Gespräch über jemanden/etwas)
[1, 2] vést, končit/ukončit hovor (ein Gespräch führen, beenden); pustit se do hovoru (ein Gespräch anfangen)
[2] služební, telefonní hovor (Dienstgespräch, Telefongespräch); odchozí, příchozí hovor (abgehender, ankommender Anruf)

Wortbildungen:

hovorna, hovorný, rozhovor

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „hovor
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „hovor
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „hovor
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „hovor
[1, 2] centrum - slovník: „hovor
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.